Zlo napokraji Listové 7

19. ledna 2012 v 14:42 | Šárka

Část 7. - Já tě znám!


"Já už nic nechápu!" Zasténam a hlava se mi zatočí.
"Já nejsem ten, kdo si myslíš, že sem." Shlédne na mě s pohrdavým výrazem ve tváři.
"To nevim. Ale já vim, že něco z něj v tobě je! Já to vim, vim a vim!" Pein mě sevře v objetí. Snažim se mu vysmeknout, ale nejde to.
"Pudeš se mnou!" Zavelí rázně. Mrskam se jako ryba na souši, ale neproklouznu. Hold musim čelit následkům.
"Ne!" vyflákam ze sebe přidušeně.
"To nebyla žádost, to byl rozkaz!" Přemístí se kamsi do budovy. Je temná, téměř neosvětlená. Zřejmě sídlo Akatsuki. Zatáhne mě do jedný z místností. Jeho gravitačním jutsu mě přitiskne na stěnu, aniž by mi věnoval jediný pohled, snad silou vůle přiměje masivní okovy aby se mi připly k rukoum. Sem v pasti. Kskarku! Přistoupí ke mně. Naštěstí nevisim ve vzduchu, ale můžu normálně stát. Přijde ke mě blíž.
"Tady tě mam v bezpečí s bezpečnym pocitem, že nepláchneš," nakloní se a políbí mě. Reflexy zareagují mnohem rychleji než čekam. Ruka mi vystřelí do vzduchu rychlostí světla a PLESK. Vlepim mu nehoráznou dělovku.
"KSAKRU CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ!?" Zaječim na něj snad přes celé sídlo. Vyděšeně se na mě zadívá a rázem mi okovy spadnou. Dojdu k němu a čapnu ho za vlasy.
"Seraven…. To sem doopravdy nechtěl, ujely mi city,"
"Tak to si je hlídej! Protože příště to nebude jen facka!" Pustim ho a koukam na něj s opovrženym pohledem. Vstane a chytne mi obě ruce a začne mě vést pozpátku neznámo kam.
"Si tak paličatá!" namítne.
"Di se vycpat!" Šmarja! Vypadá to, že to vedu k pěkný hádce. Pohodim vlasama.
"Si naivní ignorantka,"
"Ty snad ne?"
"Ne,"
"Ha, ha! Dovol abych se zasmála!"
"Dovoleno, madam!" Přitiskne mě na zeď. Jak já tohle utiskování nesnášim!
"Ty malej namyšlenej podvraťáku! Pusť mě!"
"Nebo co?" protáhne. Já bych ho nejradši vzala a uškvařila namístě!
"Však já ti schladim hormony! Ty budeš ještě prosit o odpuštění!" Bože Seraven! Moc si o sobě myslíš! Ozve se hlas kdesi v mé mysli. Kupodivu má pravdu. Opravdu bych se neměla tak vyvyšovat nad někoho jako je Pein. Už jen kvůli tomu, že spíš schladí hormony on mě, než já jemu. Přece on je starší, zkušenější a ví co dělá. Sakra holka! Seber se a zdrhni dokud můžeš! Za normálních okolností bych to opravdu asi udělala. Ne! Já neuteču! Ať klidně zemřu, ale musim ho porazit! Musim mu ukázat, že i on je jenom člověk! Musim mu teď a tady nakopat prde*! Chci sice nemožné, ale je to můj život. Znovu mi hlavou proletí vzpomínka.

"Jak se vlastně jmenuješ?" Zvednu hlavu a podívam se na chlapce.
"Seraven," pípnu a pověsim se mu za ruku.
"Hezké jméno. Já se jmenuju Yahiko," Vesele se na mě usměje.
"Yahiko, kde máš rodiče?" zeptam se drobet zdráhavě, ale už více energičtěji.
"Víš, oni už nežijí. Zůstal sem sám." Zesmutní a vlasy mu spadnou do obličeje.
"Sme na tom stejně. Já také přišla o rodiče, vyšla sem pro pomoc a potkala tebe," hlas mi klesne.
"Takže to, že si opustila vesnici měla být záchrana pro tvé rodiče?" otočí na mě pohled.
"Nějak tak,"
"Seraven, poslouchej mě, i když ztratíme své blízké tělesně, nikdy je neztratíme duševně," zaujatě se na něj podívam, "nikdy nás neopustí a i přes tuto ztrátu se nikdy nevzdávej svých cílů!"

Opakuju si tatéž slova, jakobych je slyšela včera. Pein svraští obočí.
"Pamatuju si, jak to bylo." Hlesnu a vzhlédnu.
Mno ták další díl, můžu říct snad jen jedno - snad se líbí ;)
Šárka xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 elwenkaa elwenkaa | E-mail | Web | 31. ledna 2012 v 21:23 | Reagovat

:) jéé :D už jí dal pusu :D :)
PS: Je to čím dál tím víc lepšješí :D Ještě lepší by bylo kdyby se Seraven trochu zklidnila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama